Knihy jako těžítka: Daniel Kahneman, Myšlení, rychlé a pomalé aneb proč děláme v životě tolik chyb

Napsat pár slov o jedné z nejvlivnějších knih minulého desetiletí, která zaujímá čestné místo v pantheonu literatury, o které se mluví, ale málokdo ji skutečně přečetl, jsem měl v plánu už dlouho, a stejně dlouho jsem to odkládal. Minulý týden, přesněji 27. 3. 2024, však její autor zemřel, a tak jsem si řekl, že mu tím takhle na dálku vzdám hold. Nebude to však hold nekritický, protože od prvního vydání knihy, jež otevřela široké veřejnosti brány do světa behaviorální psychologie, uplynulo již 13 let, v jejichž průběhu se ukázalo, že obsahuje kromě věcí platných, také řadu chybných nebo nepotvrzených hypotéz a tvrzení.

Proč se o té knize mluví

Kniha je takové kavárenské povídání o výsledcích nobelovou cenou oceněného výzkumu autora knihy, Daniela Kahnemana a jeho kolegy Amose Tverského, ve kterém se zaměřili na to, jak lidé přemýšlejí a jakou roli hraje v jejich rozhodování intuice a racionalita. Při jejím čtení se snad každý alespoň jednou začervená, protože mu autor názorně ukáže, že se nerozhoduje ani zdaleka tak racionálně, jak si myslí, ale spíše intuitivně, za vynaložení minimálního úsilí. 

Chcete příklad? Tak dobře, začneme něčím jednoduchým.

„Malé pivo s utopencem stojí 150 Kč. Utopenec je o 100 Kč dražší než malé pivo. Kolik stojí malé pivo?“

Pokud jste stejně jako 80 % dotázaných odpověděli 50 Kč (bez ohledu na vzdělání, testoval jsem osobně i vysokoškolské profesory), nebuďte smutní, sekli jste se pouze o 100 %.

Pokud mi nevěříte dosaďte si jednotlivé hodnoty do rovnice 150 Kč = utopenec + malé pivo a dostaneme 150 Kč = 125 Kč + 25 Kč. Výsledek je tedy 25 Kč. Zradila vás intuice, lépe řečeno vlastnost vašeho mozku intuitivně sklouzávat k snadným řešením. Viděli jste 150 a 100 a v takové situaci je výsledkem zpravidla rozdíl.

Mnoho z Kahnemanových a Tverského zjištění našlo okamžitě aplikace v různých oborech od ekonomie, přes lidské zdroje až po marketing, takže není divu, že mělo vydání knihy celosvětový ohlas a získala hromadu cen. V roce 2012 vydal český překlad Tomáš Baránek ve svém nakladatelství Melvil, kde si ji můžete pořád koupit.

Kahnemanovy nejdůležitější myšlenky 

Kahneman v knize odhaluje, že náš mozek kombinuje dva systémy myšlení. Systém 1, režim rychlého myšlení, funguje instinktivně, rozhoduje podvědomě a bez intelektuální námahy, a spoléhá při tom na intuici a předchozí zkušenosti. Naopak Systém 2, režim pomalého myšlení, se zapojuje v případě, že se snažíme o záměrnou, logickou analýzu, což zpravidla vyžaduje více úsilí.

Většinu času používáme pouze Systém 1, protože máme mozek naprogramováný tak, aby si vybral cestu nejmenšího odporu, tedy, jak říká autor, byl poslušný „Zákonu nejmenšího úsilí“. Jak všichni víme, myšlení bolí a stojí nás spoustu energie, protože je náš mozek zdaleka největším žroutem energie v celém organismu. Proto se Systém 2 zapojuje jen do řešení složitých problémů a funguje dobře pouze tehdy, pokud nejsme unavení a ve stresu. Jak to funguje si můžeme ukázat na dvou příkladech:

Příklad č. 1.

Při pohledu na tuhle fotku vám stačí méně než sekunda na to, abyste došli k závěru, že je na ní rozlobená žena. To je ukázka rychlého myšlení Systému 1.

Příklad č. 2.

Když uvidíte něco takového, ihned vám dojde, že se jedná o násobení, které bez kalkulačky rychle nevyřešíte, a bude to vyžadovat námahu s tužkou na papíře, případně nějaký trik pro pomalý výpočet z hlavy (450 - 3x45 = 315, tzn. výsledek je 3x450 + 315). To je případ pomalého myšlení a Systému 2.

Systém 1: Rychlé myšlení

• Intuitivní a automatický: Systém 1 funguje automaticky a rychle, s malým nebo žádným úsilím, a bez pocitu vědomé kontroly. Tento systém zahrnuje naše instinkty a první reakce na situace.
• Efektivní pro zvládání každodenního rozhodování: Systém 1 je zodpovědný za rychlé a efektivní rozhodování v běžných situacích, jako je rozpoznávání tváří v davu nebo řízení auta na prázdné silnici.
• Náchylný k heuristikám a zkreslením: Přestože je Systém 1 nesmírně užitečný pro řadu úkolů je také zdrojem mnoha kognitivních zkreslení, protože často dochází k rychlým závěrům na základě omezených informací.

Systém 2: Pomalé Myšlení

• Analytický a Kontrolovaný: Systém 2 vyžaduje úsilí a je zodpovědný za vědomé myšlenkové procesy, jako je kritické myšlení, logické dedukce a dlouhodobé plánování.
• Používáme ho pro složitější úlohy: Systém 2 používáme, když se setkáme s obtížnými úkoly, které vyžadují naši pozornost, jako je výpočet útraty v hospodě, nebo při rozhodování o složitých problémech a hodnocení důkazů při procesu rozhodování.
• Líný dozorce: Přestože je Systém 2 schopen korigovat předpojatosti a chyby Systému 1, často to díky své vrozené „lenosti“ neudělá. Systém 2 se prostě neaktivuje, pokud to není absolutně nezbytné.

Kognitivní zkreslení a heuristiky

Náš mozek je evolucí vytrénovaný k tomu rozhodovat rychle a hluboce se nezamýšlet nad tím, zdali je opodál běžící tygr zrovna sytý nebo hladový. K rychlému rozhodování ale naše mysl využívá triky a zkratky, kterým říkáme heuristiky. Jsou to mentální zkratky a pravidla, které využíváme pro rychlé a efektivní rozhodování v situacích, kdy čelíme nejistotě a nemáme dostatek informací nebo času na to, abychom zvážili všechny možné alternativy. Ačkoli heuristiky mohou být velmi užitečné pro zvládání složitých nebo nejasných situací, mohou také vést k systematickým chybám v úsudku nebo kognitivním zkreslením. Popišme si alespoň ty nejzajímavější:

• Halo Efekt je typ kognitivního zkreslení, při kterém naše celkové vnímání osoby, produktu nebo značky ovlivňuje, jak hodnotíme jejich méně podstatné vlastnosti. Například, pokud považujeme někoho za fyzicky atraktivního, můžeme mu nevědomky přisoudit i další pozitivní vlastnosti, jako je inteligence nebo spolehlivost, i když pro to nemáme žádný další důkaz.
   
  Proto si při příštím přijímacím pohovoru dejte pozor abyste i přes šibalský úsměv nebo velká ňadra kandidátů a kandidátek pořád viděli i na jejich CVíčko. Dalším dobrým příkladem halo efektu je také přikládání většího významu názorům lidí s vyšším počtem followerů na sociálních sítí nebo celebritám, i když k tomu objektivně není žádný důvod.
   

  Ricky Gervais názorně ukazuje jak pracovat s Halo efektem

• Framing je psychologický koncept, který popisuje způsob, jakým způsob prezentování informací ovlivňuje, jak lidé interpretují předkládané informace a jaké následně činí rozhodnutí. Různé způsoby prezentace stejné věci prostě mohou vyvolat různé asociace, emoce nebo reakce. Příklady framingu:
  1. Zisk vs. Ztráta: Lidé reagují odlišně na stejnou situaci v závislosti na tom, jestli je prezentována jako potenciální zisk nebo potenciální ztráta. Lidi více motivuje pokud jim prezentujeme co mohou ztratit, než to, co mohou získat, tzn. Mají větší averzi ke ztrátě než motivaci něco získat.
  2. Rizikovost vs. Bezpečnost: Framing může ovlivnit vnímání rizika a bezpečnosti. Například, lékař vyvolá u pacienta zásadně rozdílné emoce pokud mu bude navrhovat operaci s tím, že má 90% šanci na úspěch nebo s tím, že je 10% šanci, že ji nepřežije. Statisticky jde přitom o stejnou informaci.
  Jako příklad si vezměme průzkum, ve kterém respondenti odpovídají na otázku ohledně nového zákona na podporu obnovitelných zdrojů energie. Když je otázka formulována jako „Podporujete snížení závislosti na fosilních palivech?“, většina lidí odpoví kladně. Když je stejná politika prezentována jako „Podporujete zvýšení daní pro financování obnovitelné energie?“, podpora veřejnosti výrazně klesá. Zelení prostě „Know their shit“ ;)
• Princip WYSIATI (What You See Is All There Is) popisuje naši tendenci přijímat rozhodnutí a soudy pouze na základě informací, které máme k dispozici, aniž bychom aktivně hledali nebo zohledňovali, jaké podstatné informace nám mohou chybět. Tento princip je zodpovědný za to, proč jsme si příliš často jistí ve svých úsudcích a predikcích, i když jsou založeny na velmi omezeném množství informací. Toto zkreslení může vést k přeceňování dostupných informací a nedostatečnému hledání nebo zohlednění informací, které nejsou okamžitě viditelné nebo snadno dostupné, což může mít zásadní důsledky například v investování, ale i v mnoha dalších oblastech, jako je plánování, hodnocení rizik a mezilidská komunikace.
   
  Typickou ukázkou WYSIATI jsou investice do akcií na základě vývoje jejich ceny. Vidíte, že cena akcií určité společnosti poslední tři měsíce stoupala, a na základě této informace se rozhodnete investovat, věříce, že trend růstu bude pokračovat.
   
  Neberete při tom v úvahu další možné faktory, které by mohly ovlivnit budoucí výkon společnosti, jako jsou ekonomické trendy, finanční zdraví společnosti, odvětvové riziko nebo geopolitická nejistota. Vaše rozhodnutí tedy může být přehnaně optimistické, protože ignorujete informace, které nejsou přímo "před očima". (Například cena Bitcoinu je dána kombinací WYSIATI, Halo efektu a averze ke ztrátě).
• Zákon malých čísel je kognitivní zkreslení, které popisuje tendenci lidí přikládat příliš velký význam malým vzorkům dat. Toto zkreslení je odvozeno od nesprávného předpokladu, že malé vzorky dat budou reprezentativní pro celou populaci stejně dobře, jako velké vzorky dat. To vede k nesprávným generalizacím a nadměrné důvěře v náhodné výsledky.
   
  Dobrým příkladem je popularita Forbesu a podobných periodik, ve kterých jsou náhodné životní příběhy jednotlivců prezentovány jako zaručené návody na úspěch. Přitom nemáme k dispozici žádný větší statistický soubor, který by popisoval úspěšnost lidí, kteří ve svém životě nebo podnikání postupovali stejným způsobem. V tomto případě do hry navíc vstupuje další kognitivní zkreslení spočívající v naši tendenci věřit více příběhům s dobrým koncem.
• Konfirmační zkreslení - naše myšlení upřednostňuje takovou interpretaci informací způsobem, která potvrzuje naše předsudky.
• Optimistické zkreslení a plánovací klam - máme tendenci být nadměrně optimističtí ohledně svých šancí na úspěch. Naše myšlení má navíc tendenci přeceňovat přínosy a podceňovat náklady, což zvyšuje pravděpodobnost, že se zapojíme do rizikového chování. V oblasti vývoje softwaru to může vést k podcenění rizik a překážek projektu (kdo někdy dělal softwarový vývoj, může vyprávět).
• Přežívání nejsilnějších příběhů je koncept odkazující na tendenci lidí dávat přednost a lépe si pamatovat emocionální příběhy, osobně rezonující nebo příběhy zvláště významné z hlediska sociálního a kulturního kontextu. Tyto příběhy mají tendenci "přežít" v naší paměti a v kolektivním povědomí, protože vyvolávají silné emoce nebo proto, že jsou vnímány jako zvláště důležité, což ovlivňuje naše chápání světa, rozhodování a chování.
• Zpětný pohled - naše myšlení je zkresleno iluzí, že minulé události byly v době, kdy se staly, stejně předvídatelné jako nyní, což zhruba odpovídá starému českému přísloví “po bitvě je každý generál”.

Kromě těchto zkreslení naše rozhodování výrazně ovlivňují heuristiky, tedy podvědomá zjednodušené řešení problému na základě předchozích zkušeností a známých situací. Myslíme si, že čerstvě získané informace jsou při rozhodování relevantní, i když nejsou, jsme přesvědčeni o tom, že věci, které si dobře pamatujeme mají větší pravděpodobnost opakovat se a že jsou důležitější (přisuzovaná důležitost je založena na snadnosti jejich vyvolání z paměti, a tím pádem do značné míry dána rozsahem reklamy nebo přítomností v médiích, což jen potvrzuje Sharpův zákon mentální dostupnosti značky), a také si myslíme, že různé události, které se nám zdají podobné, mají podobnou pravděpodobnost výskytu (chytáme se na opakující se známé vzory událostí a chování).

Kritika knihy a krize replikovatelnosti

Pravdou je, že již v roce 2012, kdy jsem knihu četl poprvé, probíhala ve světě behaviorální psychologie tak zvaná “replikační krize”. Ukázalo se, že řadu experimentů, na které se Kahneman v některých kapitolách odkazuje, nelze opakovat se stejným výsledkem. Sám autor tento problém jako správný vědec přiznal a vyzýval výzkumníky k hledání nových odpovědí. Dnes se tedy považují za zavádějící třeba kapitoly věnující se primingu, a proto jsem o nich ani výše nereferoval. Více si o problémech s replikací můžete přečíst třeba zde.

No a když už se jednou kritika rozjela, přisadilo si postupně více lidí z oboru, přičemž jejich více či méně validní argumenty lze shrnout do několika bodů:

• Přehnaná tvrzení o heuristikách a zkresleních: Někteří kritici tvrdí, že Kahneman a jeho kolegové přehánějí vliv heuristik a zkreslení na lidské rozhodování. Argumentují, že mnoho rozhodovacích chyb, které jsou popsány jako systémové a všudypřítomné, může být ve skutečnosti omezeno na specifické kontexty nebo situace.
• Podceňování role racionality: Kahnemanova kniha je také kritizována za to, že má tendenci podceňovat lidskou schopnost činit racionální a dobře promyšlená rozhodnutí. Kritici tvrdí, že i když jsou heuristiky a zkreslení důležitými aspekty lidského myšlení, lidé jsou také schopni adaptace a učení se, což může vést k optimalizaci rozhodování v určitých situacích.
• Přílišný důraz na negativní aspekty lidského myšlení: Někteří kritici tvrdí, že kniha se příliš soustředí na omezení a chyby v lidském myšlení na úkor jeho silných stránek a adaptability. Tímto způsobem může kniha podávat zkreslený obraz lidské mysli, který nezohledňuje plný rozsah našich kognitivních schopností.
• Generalizace z laboratorních studií na reálný svět: Kritika se také týká toho, jak Kahneman a jeho kolegové generalizují zjištění z laboratorních experimentů na širší rozhodovací procesy v reálném světě. Kritici upozorňují, že laboratorní podmínky často nemohou plně simulovat složitost a kontext reálných situací, ve kterých lidé činí rozhodnutí.

Kahneman a jeho následovníci

Kahnemanova kniha vzbudila pozornost nejen mezi širokou veřejností, ale také u managementu firem, které začaly aplikovat poznatky behaviorální psychologie do oblastí jako je produktový design, cenotvorba, lidské zdroje nebo marketing. Přesto, že je dnes její značná část zastaralá, přičemž nevyšla žádná reedice, ve které by laik mohl snadno poznat, která část to je, vyplatí se ji přečíst. Usnadní vám to pochopení Kahnemanových následovníků, jako je Charles Spence, čerstvý rozhovor s ním si můžete poslechnout v archivu Hide Parku Civilizace, nemluvě o tom, že vzhledem k převládající intelektuální lenosti lidstva, vám to stále přinese i konkurenční výhodu (80 % lidí přece nezvládne spočítat ani cenu utopence).

Rozhovor s experimentálním psychologem, profesorem Oxfordské univerzity Charlesem Spencem.

Na konci svého listopadového článku, věnovaného Sharpově knize Jak se budují značky, jsem sliboval, že se můžete těšit také na shrnutí dalších významných knih neméně významných autorů, například Fieldse a Binetta a jejich díla Long and Short, z pera mých kolegů. Vím, že je to dlouhé čekání, osobně již kolegy podezírám, že se rozhodli knížku ne popsat, ale kompletně přepsat v duchu woke ideologie, takže z Long and Short bude Pink and Middle, nicméně věřím, že k tomu letos nakonec přeci jen dojde. Čekání na tuhle bombu si můžete zpříjemnit třeba právě čtením Kahnemana.