Když jsem psal první výroční článek o úvodní pětiletce Cognito, netušil jsem, že si na sebe pletu bič, který mě bude švihat přes obě půlky ještě za deset let. Již pár měsíců se mě totiž kolegové ptají, zdali dodržím tradici a napíšu ku příležitosti 15. narozenin naší agošky zase nějakou, v pořadí již třetí, zprávu o stavu unie. Jako šéf firmy samozřejmě nikdy nevíte, zdali jsou takové dotazy kolegů důsledkem jejich servilnosti nebo perverzní záliby v četbě špatné literatury, ale co už, měli by si pamatovat, že dráždit grafomana plným perem má své důsledky.
Pravdou je, že pro nás, zestárlé hospodské intelektuály, kteří se už jen neradi vzdalují z klidu svých knihoven, je psaní určitým druhem duševní hygieny. Psaní nám nahrazuje vášnivé diskuze s kamarády nacházejícími se v různém stupni opilosti, a sarkasmus a ironie nějaké to více či méně přátelské pošťuchování. Tím chci říct, že tuhle tu tradici dodržuji vlastně docela rád a považuji ji ve srovnání s jinými zvyky za neškodnou, až prospěšnou.
Vemte si třeba takové Velikonoce. Nějaký sexuálně deprivovaný jedinec kdysi pod vlivem přicházejícího jara zmlátil větví holku vonící rozkvétajícím mládím, která mu nechtěla dát, a protože mu pak raději dala, stala se z toho tradice. Ach ty svátky jara. Z toho plyne ponaučení, že ne všechna plná pera mají stejnou míru společenské nebezpečnosti. A vybaveni tímhle moudrem jsme, myslím, připraveni podívat se v podobném duchu na to, jak šel v Cognito čas posledních 5 let.
Nechci tvrdit, že se všechny události popsané v tomhle článku staly přesně tak, jak je popisuji, ale určitě se tak stát mohly, a pokud ne, tak jsou mé fabulace pouze úlitbou našemu marketingovému oddělení a advokátům, kteří by museli rukou společnou a nerozdílnou řešit krizovou komunikaci a nějaké ty žaloby na ochranu osobnosti.
V případě prvního roku právě končící pětiletky je má paměť, co se Cognito týče, stejně děravá, jako paměť muže probudivšího se s cizí ženou v cizím pokoji (slyšel jsem od kamarádů a od Kocába). Řešil jsem totiž věci osobní, narodila se mi dcera (která již ve 4 letech osvědčila svou genialitu prohlášením, že jsem blbec) a věci týkající se mých jiných podnikatelských aktivit než Cognito, které ze mě vysávaly energii a důvěru v lidi. Pracovně to prostě nebylo úplně šťastná doba, a to jsem ještě netušil, že nás za rok a půl čeká Covid.
Momentka z každoroční cognití svatomartinské šifrovačky, vydání 2018
Z daného období možná nemám dokonalé vzpomínky, ale mám silný pocit, že firma běžela tak nějak ze setrvačnosti a strategické problémy hrnula před sebou, místo toho, aby je aktivně řešila, respektive abych je řešil já. Jediná moje aktivita, kterou si z té doby vybavuji zcela přesně, spočívala v mém pravidelném ranním zmáčknutí tlačítka velké kávy na firemním kávovaru. To prosím neznamená, že by bylo všechno špatně. Operativa fungovala skvěle a stále jsme dělali zajímavé zakázky na vývoji i marketingu. Pro mě osobně se z toho ale trochu vytratila radost a dobře jsem si uvědomoval, že ze strategického pohledu žijeme v půjčeném čase, jen jsem neměl energii s tím cokoliv udělat.
Aby toho nebylo málo, tak na konci roku 2018 vyhrál Miloš Zeman podruhé prezidentské volby, což jsem nečekal, a z Cognito odešel Petr Kašpar, náš dlouholetý art director, spoluzakladatel a kamarád, což jsem naopak čekal. A to byla symbolická tečka za firmou v podobě, v jaké jsme ji založili v roce 2008. Annus horribilis, co?
Tahle píseň není pro mladý...
O dalších pár desítek zmáčknutí tlačítka na kávovaru později přišel začátek roku 2019, a na mě ničím nepodložená optimističtější nálada, pod jejímž vlivem jsme s tehdejším obchodním ředitelem Markem Bosákem začali plánovat rozvoj firmy založený, jak už to u optimistů bývá, na zcela chybné strategii vycházející z nedostatečné znalosti faktů, která se pečlivě vyhýbala potřebným změnám a odstraňování zdrojů problémů, a místo toho nákladně řešila jejich symptomy.
Na jaře 2019 byla totiž v plném proudu párty, na které ožralí centrální bankéři za hlasitého povzbuzování politiků rozdávali peníze jen o něco málo méně zpraseným bankéřům komerčních bank, které je za směšný poplatek půjčovali kdejakému joudovi prohlašujícímu o sobě, že je investor, aby jimi mohl cukrovat svět z 99 % nefunkčních firem aka startupů. Přemíra peněz na trhu vedla v exponovaných oborech, a to IT bylo, k překotnému růstu poptávky po lidech, a s tím souvisejícímu růstu mezd. To, co bral v roce 2017 seniorní vývojář, byl počátkem roku 2019 nástup juniora, o kterého se navíc stejně pralo 5 firem.
Cognito nežilo ve vakuu a muselo se s tím nějak poprat, aby přilákalo kvalifikovné lidi, a především aby udrželo ty stávájící. A tak jsme zavedli, jako jedna z prvních firem v republice, čtyřdenní pracovní týden, protože jak ví 9 z 10 mileniálů, univerzální odpovědí na všechny světové problémy je work life balance. Kdyby chudák Putin tolik nepracoval, měl trošku víc času na sebe, rodinu a své koníčky, kdo ví, třeba by se teď na Donbase objímal ukrajinský kozák s ruskou rolnicí a zpívali spolu častušky. A to jsem tenkrát prosím moc nepil a ani trochu nehulil, natož abych četl A2larm.
Píši čtyřdenní pracovní týden, ale bylo to trošku složitější. Základní idea byla taková, že se bude 5. den dělat, dobrovolně, na interních startupech, tedy pokusech o komunitní vývoj reálných produktů, ve kterých získají angažovaní lidé podíl, takže se stanou nejpozději do 5 let milionáři hýřícími na jachtách nejen o svátcích, ale i v pracovní době lidí zaměstnaných v méně pokrokových firmách. Vidíte to v barvách? Já to viděl..
Ve své podstatě to byla snaha o zavedení určité formy socialismu, což je jak víme pokus protlačit krychli o stranách délky D kruhovým otvorem o průměru D/2 s využitím mnohaset stránkové příručky, ve které se v první půlce píše o tom, proč je protlačování krychle čtvercovým otvorem vhodného rozměru zcela zastaralý koncept vhodný pouze pro kapitalistické troglodyty, a v druhé půlce o tom, jak to bude krásné, až se někomu krychli malým kruhovým otvorem podaří úspěšně protlačit.
Prvního půl roku nám nový systém fungoval, především díky kolegům, kteří to brali skutečně jako příležitost něco společně budovat, za což jim musím s odstupem ještě jednou poděkovat. Vymysleli jsme společně několik konceptů produktů, a jeden jsme dokonce dokázali dotlačit až do reálného provozu. Byl to TagPicker.com, se kterým si kolegové Mara Bosák a Vojta Piska vyzkoušeli, co to je účastnit se startupového akcelerátoru a jak se podobný projekt řídí.
Dobrý den, jmenuji se Vojta Piska
Postupně se ale z komunitních pátků stávaly standardní volné dny a ze čtvrtků malé pátky. Čtyřdenní pracovní týden přestal být vnímán jako bonus a začal být považován za nárok, což neprospívalo ani k produktivitě práce, ani k náladě v týmu. Nutno podotknout, že z lidí, kteří do toho systému hodili vidle, už ve firmě nikdo není.
Hlavní problémem ale nebyl ve čtyřdenním pracovním týdnu, ale v tehdejší chybné strategii celé firmy. Od roku 2014 jsem věnoval většinu své pozornosti vývoji trhu v extrapopulární oblasti umělé inteligence a velkých dat, a Cognito jelo podle not, které jsem napsal někdy v roce 2013. Možná jsme nikomu nedal dost důvěry ani podpory na to, aby z vlastní iniciativy otočil kormidlem, ale spíš se nikomu nechtělo měnit zajeté a pohodlné pořádky, a tak firma nesledovala změny na trhu, neaktualizovala jeho mapu, a proto není divu, že na nějakou dobu sešla ze správné cesty a přestala být cool pro správné zákazníky i šikovné lidi na trhu.
O velkých datech jsem žvatlal imrvére a úplně všude
Kreslit a kódovat webíky a tvářit se u toho jak Andy Warhol a John Von Neumann bylo v sice v roce 2019 stále vlhkým snem mnoha středoškoláků sjíždějících na Youtube CSS tutoriály, ale skutečného vývojáře s elementární sebeúctou se na to dalo nalákat jen stěží, natož aby se na tom dal stavět business model pro firmu s obratem v desítkách milionů korun.
Čas od času se do této situace dostane každá firma, ne každá ale najde vnitřní sílu ke změně a správné lidi, kteří změnu podpoří a protlačí. My jsme to zvládli, i když nás musel ještě nejdřív řádně zmasírovat Covid.
V květnu 2019 jsme ukončili jednu životní etapu Cognito docela epesním večírkem, jehož opulentnost měla maskovat fakt, že jsem po dlouhém, vyčerpávajícím a přiměřeně dehonestujícím tanečku se zástupcem investora, prodal svůj zakladatelský podíl v sesterské společnosti Gauss Algorithmic, takže jsme se na něm loučili s desítkou kolegů, kteří 6 let okupovali tu část našich kanceláří, jejichž okna hleděla do oken bordelu Moulin Rouge. Smutné tak byly především holky od naproti, protože už neměly na koho mávat, ani s kým řešit slovní úlohy z večerních kurzů matematiky. Jedno číslo a jedno číslo jsou dvě čísla? Bez externí matematické podpory to s Moulinem vzalo rychlý konec. Minulý rok šel k zemi, zůstali jsme sami.
S týmem bývalých kolegů z Gauss Algorithmic.
Výhodu bylo, že jsem se z výše zmíněné transakce neodešel s úplně holým zadkem, a navíc se zbavil nervů z bezmála dvouletého vyjednávání ne nepodobnému srovnatelně dlouhé seanci v zubařském křesle. Takže jsem se uklidnil a řekl si, že si chvilku odpočinu, abychom to mohli v roce 2020 pořádně rozbalit a dokonce jsem začal řešit koupi konkurenčních firem, přičemž jsem měl i jednu vyhlídnutou. Znáte to, chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech.
A přišel podzim, Čína začala pokašlávat a ekonomika EU zakuckávat. Velkou část z peněz z výše zmíněné transakce jsem měl v následujícím roce potřebovat na to, abych Cognito převedl přes rozbouřenou řeku.
O tom jak jsme žili v Cognito za covidu jsem napsal nějaké více či méně vtipné, ale v každém případě stále stejně debilní články, které jsou pořád k přečtení na našem blogu. I když jsme poměrně rychle reagovali nabídkou řešení digitalizace firem, rozhodně jsme nepatřili k firmám, které na pandemii v roce 2020 vydělaly, to se nám povedlo až o rok později, a ten rok byl jediný za 10 let, kdy jsme skončili ve ztrátě, přičemž nám navíc výrazně klesl obrat. Ve finále nás během a bezprostředně po Covidu opustilo, to je takový pěkný eufemismus, několik kolegů. Buď odešli sami, protože přestali věřit, že to s námi dobře dopadne, za což se na ně nezlobím, nebo se ukázalo, že na svoji pozici v krizové situaci nestačí, případně začali hrát na příliš mnoho stran, což jsem nikdy netoleroval a tolerovat nebudu, takže odejít museli.
Po brněnských hospodách se pak o Cognito šířily zvěsti, že je to u nás jak na hřbitůvku, což považuji za dost banální popis situace, ukazující buď na fatální nedostatek fantazie, nebo za projev zásadní neznalosti kvalitní literatury, ve které se mohli širitelé těchto zpráv inspirovat. Takže lidi, příště třeba takhle:
Co jsme to viděli to letní jitro boží.
vy moje Lásko jediná?
V zatáčce pěšiny na kamenitém loži
ležela bídná mršina,
a nohu zvedajíc jak prostopášná žena
a plna žáru potíc jed,
strkala nestoudně, nedbale rozvalena,
své pařící se břicho vpřed.
První dvě strofy z básně Charles Baudelaira Mršina ze sbírky Květy zla
V covidu šlo především o to se nezbláznit
O to víc si ale vážím těch, kteří zůstali a pomohli firmě tohle období přežít. Ješte jednou. Díky moc. V Covidu jsme prostě našli zdravé jádro firmy, které bylo postavené před nutnost začít řešit skutečné změny ve firmě. V létě 2020, po skončení první karantény, se začaly pomalu, ale jistě dít věci, které stojí za našim dnešním růstem a úspěchem. Za dva a půl roku se toho dá stihnout skutečně hodně.
Cognito sice založili před 15 lety 4 kluci, ale realita je taková, že za jeho vznikem, rozvojem a nynějším růstem stojí, nepřekvapivě, především tři ženy. K založení firmy by nikdy nedošlo, pokud bych nepotkal svoji manželku, která mi dala motivaci postavit se zcela na vlastní nohy, a která už 15 let v kuse drží pohromadě firemní backoffice, účto a finance, a někdy i mě.
Můj smysl pro chaos a přelétavou mysl dokázala dlouhá léta tolerovat a krotit Lucka Kuželíková, naše bývalá vedoucí marketingu, díky jejíž pečlivosti a houževnatosti jsme zvládali řešit i ty největší kampaně v klidu a pohodě, a na kterou s láskou vzpomínají její bývalí kolegové, ať už dnes pracují kdekoliv. Jak důležitá byla, jsem si plně neuvědomoval, dokud se nevdala do Prahy a neodešla.
A o té třetí ženě, která nastartovala novou éru marketingové divize Cognito a pomohla celou firmu vyvést z covidové bažiny průměrnosti zpět na výsluní, bude další kapitola.
Velké věci mají malé začátky. V létě 2020 jsme s Markem Bosákem vážně uvažovali o tom, že Cognito bude do budoucna už jen vývojářská firma, protože jeho marketingová divize vypadala po covidu, když ne jako mršina, tak jako týden stará mrtvola na kapačkách. Říkal jsem si, že tomu dám šanci a energii ještě do konce roku, ale moc velkou chuť do resuscitace téhle zombie jsem neměl, a bylo to na mě vidět.
Jenže pak přišel kolega Honzík Špičák s tím, že má šikovnou kamarádku, která by k nám ráda nastoupila na uvolněnou pozici specialistky digitálního marketingu. Rád bych zdůraznil, že při tom neříkal nic o tom, že chce do firmy propašovat nestíněný nukleární zdroj energie, ani o tom, že od toho okamžiku budu potřebovat na manipulaci s marketingovým oddělením zbroják a školení na práci se zbraněmi hromadného ničení. Nestěžuji si, jen tě Honzíku upozorňuji, že jsi závažným způsobem porušil předpisy bezpečnosti práce, o těch požárních ani nemluvím. Naše současná CMO Míša Luňáčková zkrátka není nevýrazná osobnost a už vůbec ne člověk, kterého byste chtěli mít jako konkurenta nebo, nedej bože, za nepřítele.
She is a killer queen, dynamite with a laser beam, guaranteed to blow your mind, any time…
Míša na sebe vzala mnohem větší zodpovědnost, než odpovídalo její původní pozici a mzdě. Za 2.5 roku ve firmě stihla zcela zreorganizovat marketingové oddělení, to proběhlo ve stylu invaze Borgů, tedy pod heslem “Odpor je marný, budete asimilováni”, dát dohromady nový motivovaný tým, a svým svérázným machiavelovským způsobem pomohla uklidnit personální otřesy, které postihly firmu jako celek. Pro nás všechny nastolila zcela nový manažerský standard, a musím přiznat, že jsem se od ní, byť jsem o skoro 20 let starší, učil v některých oblastech i já.
Samozřejmě by to nezvládla sama. Celou dobu ji byl po boku Honza Špičák, který rostl společně s ní, a který následně přivedl i jejich společnou kamarádku Petru Kašparovou, která na pozici art directora nahradila Michala Šollera, s nímž jsme se měli po dlouhých letech spolupráce a po Covidu navzájem plné zuby (dalo by se to popsat, jako běžná oboustranná únava materiálu a ztráta společné vize, ale nechci vám tak nestydatě lhát), a několik dalších kolegů. Marketingová divize omládla, dostala nový drive a to pomohlo i mně, protože jsem ožil jako starý vlk, ke kterému dáte štěňata.
Vladimír Mečiar, kdysi řekl, že existují tři úrovně politických vztahů. Přítel - nepřítel - koaliční partner. Ačkoliv tento významný slovenský myslitel zanechal mnohem více otisků v boxovacím pytli než v intelektuálních dějinách střední Evropy, v tomto ohledu mu dávám za pravdu. Proto jsem se rozhodl, že s Míšou raději přeskočím druhou fázi a pošlu to rovnou do té třetí, takže marketingová divize má od začátku letošního roku nového managing partnera a Cognito spolumajitelku. Za 2.5 roku je to solidní kariéra a pro všechny holky inspirace. Nepodceňujte se, jděte za tím, ve vedení firem jste potřeba víc, než si myslíte.
Z výše uvedeného je vám asi jasné, že jsou mé pracovní dny nyní plné překvapení a nebojím se říct, že jsem se s blížící padesátkou rozhodl pro život na hraně. Zatím to mě a myslím, že i celé Cognito, baví.
V roce 2021 jsme se začali pomalu drápat zpět na výsluní a během jediného roku nejen dohnali vše, o co jsme v roce 2020 přišli na obratu a zisku, ale přidali ještě něco navíc, včetně 3. místa ve Zlatém středníku za projekt PinCity.cz. Situace ve firmě se stabilizovala a já do ní přestal nosit peníze. Nechci samozřejmě tvrdit, že bylo od začátku roku 2021 všechno veselé a potkávala nás je samá vítězství, to aní náhodou, ale zásadní rozdíl byl v tom, že valná většina z nás zase začala zase věřit ve vizi firmy, uznávat společné hodnoty a těšit se ráno do práce.
CMO Míša Luňáčková a Account manager Honza Špičák na galavečeru předávání cen Zlatý středník
Nic na tom nezměnili ani ti, kteří to tak necítili a rozhodli se s posledními závany covidové paniky sbalit kufry a vydat se za fata morgánou zelenější trávy, či za o palec větším monitorem. Byla to prostě ještě nutná daň v očistné kůře, jejíž nejvýznamnější obětí byl dlouholetý kolega, kamarád a zasloužilý pivapitel Marek Bosák, který v Cognito strávil bez pár měsíců těžko uvěřitelných 9 let. Maro, dík za vše a ať se ti daří.
Jestliže byl rok 2021 rokem stabilizace, rok 2022 byl už ve znamení naší generální ofenzivy. Doplnili jsme stavy, takže už nám na celém 380 m2 patře zbývá jen posledních pár volných židliček, a na letním managerském offsite kempu, jsme si stanovili novou strategii, která zahrnuje, mimo jiné, rozdělení Cognito na dvě samostatné firmy se specializací na zakázkový vývoj SW a strategický marketing. Po zralé úvaze jsme došli k tomu, že bude jednodušší a především efektivnější komunikovat tak rozdílné služby pod oddělenými, byť příbuznými značkami, než se snažit natlačit všechno do jedné a vypadat, jak účinkující z digitální travesti show. Představení obou firem můžete očekávat v květnu.
Změnila se i manažerská a akcionářská struktura. Novými partnery nové vývojářské části Cognito se co nevidět stanou šéfové vývoje Milan Hasák a Tomáš Ondruš, a to stejné čeká na marketingové půlce Honzíka Špičáka a Peťu Kašparovou. Na mě nepřekvapivě zbylo místo mezi půlkami, asi osud, ale říkám si, že tak nějak přišla Rowlingová na nápad napsat na zlatonku Harryho Pottera “otevírám se na konci”, takže to asi prospívá kreativitě a možná na tom i vydělám, nebo alespoň začnu lépe psát.
Šifrovačka 2022 - champions are back
Je to tak. Nejhorší jsou takoví ti rybízci, kteří se tváří, že umí latinsky, a že doma manželce přednáší Ovidia v originále, a přitom na základce málem propadali z češtiny, protože nebyli schopni rozlišit větné členy. Kokoti.
Ale zpět k myšlence z nadpisu kapitoly. Začátek roku 2023 nás zastihl zavalené prací a v plánovaném rozletu, když jsme za první kvartál udělali stejný obrat jako za celou půlku covidového roku 2020. V lednu k nám přibyl na pozici obchodního ředitele zkušený matador Leoš Špachta, který byl nejprve tak znuděn léty řízení prosperujících pražských digitálních agentur, až se rozhodl pro 1.5 roku trvající alkoholový trip v pozici CEO e-shopu s vínem, během kterého se tvrdost jeho jater vyrovnala tvrdosti jeho vyjednávacích schopností, a získal tak potřebnou kvalifikaci pro nástup do Cognito. Nové kolegy máme i na pozicích projektových manažerů a vývoji, a dalším kolegům už chystáme smlouvy.
Přesto věřím, že je to jenom začátek, protože v Cognito je momentálně tým, který si v ničem nezadá s tím, který ho před 15 lety zakládal, a to jak v odbornosti, tak i lidské kvalitě. Pokud něco deleguji, tak vím, že je to vždy na člověka, který má v dané oblasti vyšší kvalifikaci než já, což je neuvěřitelně uklidňující. Cíle jsou v každém případě opět vysoké, takže se během mé poslední pětiletky v pozici CEO rozhodně nebudu nudit. Ano, čtete dobře. Myslím si, že 20 let v exekutivní pozici je tak akorát, a že po padesátce by měl člověk spíš předávat a učit, než zabírat místo mladším managerům s větší energií a vlastní vizí, kterou by měli dostat šanci prosadit. Pro vás, čtenáře je pozitivní, že tohle už je předposlední výroční výpotek, který jste nějakým omylem právě dočetli.
The best is yet to come
P.S: V březnu odešel z Cognito Vojta Piska, který se po narození dítě rozhodl vrátit na drsný sever, aby mohl dceru vychovávat na dohled komínů vysokých pecí a Lysé hory. Zamáčkli jsme slzu, máme ho rádi, bude nám chybět a přejeme mu všechno nej. Vojto, jsi skvělý člověk.
S rostoucí popularitou projektu se pojí narůstající návštěvnost, do hry začínají vstupovat různé analytické nástroje, sám Google navštěvuje web ča...
Rok se s rokem sešel a v pražském Cubexu se konal další ročník konference Brand Management. Loňský rok se nesl v duchu ekonometrie, dat a Les Bine...
Do marketingového klubu Cognito přestoupili dva hvězdní hráči – Martin Veselský a Simona Matúšková. Žluto-modrý dres oblékají od konce srpna a ryc...
