Představa, že svůj projekt či firmu dostanete na předem plánovanou úroveň, na které se zastavíte a budete si užívat plodů své práce, je zcela iluzorní. Firma buď roste a jde vpřed, nebo upadá a vydává se na cestu k zániku. Tohle obligátní moudro zná snad každý, ale málokdo si uvědomuje všechny jeho důsledky v delším časovém horizontu.
I když je to z hlediska PR i HR chyba, nebudu lhát a s úsměvem tvrdit, že minulých pět let bylo naplněno pouze zábavou a prací na skvělých a zajímavých projektech. Občas to byla tak hrozná a vyčerpávající „pruda“, až to nutilo přemýšlet o výkopových pracích jako o přijatelné kariérní alternativně, případně pod vlivem blahodárných produktů kvasinek snít o tom, jak nám klienti na první dobrou schvalují veškeré naše geniální nápady.
První pomoc proti "prudě" za každým monitorem. Modrá na každý den, zelená na svátky.
Z počátku se motivace pro překonávání výše zmíněné „prudy“ hledala lehce, protože každý malý úspěch byl velkým krokem směrem k dosažení vytčeného cíle. Čím více se však blížilo jeho naplnění, tím menší a těžší se kroky zdály, a těsně před jeho dosažením už vše vypadalo přinejlepším jako vysilující přešlapování na místě. Zpomalení vývoje jsem řešil, tak jako mnoho lidí přede mnou, zdánlivým zvýšením pracovního nasazení, místo od nevidím do nevidím, na ani netuším odkud do ani netuším pokud. Výsledkem bylo snížení efektivity srovnatelné s rozdílem mezi jedním mohutným úderem pneumatického kladiva a tisíci údery prospektorského kladívka.
Cestu z takového stavu většinou pomůže najít buď nějaká vnější facka, nebo schopnost sebe sama seřvat za blbost a neschopnost. V mém případě nepřišla ani tak facka jako spíše pořádný direkt, který mě poslal několikrát do nemocnice a nakonec i pod nůž. V podstatě jsem však měl štěstí. Pod tlakem okolností jsem byl nucen pozměnit priority a dát lidem ve firmě možnost rozhodovat o jejím dalším směrování v rozsahu, jaký jsem si před rozhovorem s panem skalpelem rozhodně nedokázal představit. V podstatě lze říci, že můj žlučník padl, aby Cognito mohlo lépe žít.
Monitory na JIPce jsou umístěny tak blbě, že bez telefonu nezjisíte zdali vám ještě tluče srdce.
Velké zakázky bychom v původním osazenstvu nebyli schopni zvládat, takže jsme se během posledních dvou let rozrostli na firmu o 20 interních zaměstnancích. Spolupráci s externisty jsme až na výjimky zcela zavrhli, protože, a to se nechci nikoho dotknout, na ně není spoleh ani co se termínu natož pak kvality dodané práce týče. Názor rádi změníme, až budou všichni „volnonožci“ stejně zodpovědní a schopní jako naše jediná dlouholetá externí spolupracovnice, PR managerka a copywriterka Michala Gregorová. S největší pravděpodobností tedy nikdy.
Zasílat nám portfolia a životopisy s nabídkou externí spolupráce tedy nemá žádný smysl. Pokud si nechcete jít sednout k nám do kanceláří a věnovat se výhradně práci v Cognito, nedomluvíme se, a práci na externo nabízíme sami pouze lidem, jejichž práce si hluboce vážíme, a kteří na nás většinou nemají čas.
Všechny firmy menších měst se potýkají s touhou lidí vyzkoušet své štěstí ve větším, nejlépe pak hlavním městě. Po necelý dvou letech nás opustil Dušan, který začal řídit komunikaci herního gigantu EA v sociálních sítích a o dva roky později ho následoval také Martin, jenž šel péct Řežábovy sociální koláčky. Nutno podotknout, že Dušan se již opět přesunul a pro změnu sockuje u Ou Tuú.
Oddělení internetového marketingu tak už nějaký ten rok řídí Lucie Kuželíková, která má k ruce nyní 4 šikovné a na slovo poslouchající chlapce. Bez zajímavosti není fakt, že poslední přírůstek Lucčina oddělení jsem zrekrutoval v průběhu svého pobytu v nemocnici. S Markem jsem totiž pár dní sdílel pokoj a využil jeho mírně zdrogovaného pooperačního stavu k vykreslení Cognito jako místa her a nikdy nekončící zábavy. Jojo, když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají…
Lucie po útoku první vrtulníkové Cognito letky.
Martina jsme nahradili za jiného Martina, již druhou posilu získanou s AVG, s kteroužto firmou máme čilou personální výměnu, když jsme ji na oplátku poslali rovněž dva lidi.
Mohl bych ještě hodnou chvíli vzpomínat na všechno, co jsme s kolegy za 5 let prožili. Na vykreslení barvitého charakteru nikdy nemlčícího kuchařského mistra Zdendy Černína, milovníka ohnivé vody a literatury Petra Čerbáka, kouřícího králíka Miloše Řehoře, našich 3 hyperinteligentů Honzi, Jury a Jardy nebo našeho dlouholetého technika Zdendy, bych však spotřeboval dalších několik stran. Bude vám muset stačit konstatování, že jsou to všechno výjimeční lidé, se kterými bylo a je radostným hororem pracovat.
Kolega Nowak předvádí své vrcholné fakírské číslo.
V nové pětiletce u nás můžete čekat několik změn. Ano, stále budeme dělat dobrý design, stále budeme vymýšlet kampaně na internetu a ano, stále budeme spouštět nové a nové weby pro klienty v ČR i Evropě. Změna je v tom, že tentokrát spustíme také nějaké ty webové projekty sami pro sebe. V našich tvrdých palicích se zrodilo nemálo nápadů hodných realizace, nicméně jsme se zatím nikdy nepropracovali k jejich vývoji. Poslední dobou se nám však zdá, že…
.., z hvězd že vane hlas:
"Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!"
My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.
My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!
My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!*
Očekávejte nečekané...
Dalších 5 článků o druhé pětiletce digitální agentury si přečtete, překvapivě, za 5 let.
* Kdyby to někdo nepoznal, tak to napsal Neruda.
S rostoucí popularitou projektu se pojí narůstající návštěvnost, do hry začínají vstupovat různé analytické nástroje, sám Google navštěvuje web ča...
Rok se s rokem sešel a v pražském Cubexu se konal další ročník konference Brand Management. Loňský rok se nesl v duchu ekonometrie, dat a Les Bine...
Do marketingového klubu Cognito přestoupili dva hvězdní hráči – Martin Veselský a Simona Matúšková. Žluto-modrý dres oblékají od konce srpna a ryc...
