Těžko říci, zdali mám svoji neschopnost vybavit si jakoukoliv negativní událost z prvních měsíců fungování Cognito přičítat tehdejšímu všeobecnému nadšení a euforii, nebo jsem pouze dalším důkazem platnosti myšlenky Anatola France, jenž tvrdil, že „Nic není tak zodpovědné za staré dobré časy jako špatná paměť.“. Ať tak či onak, mám-li to štěstí vzpomínat na právě uplynulých pět let života stále fungující digitální agentury, muselo být těch negativních věcí podstatně méně než pozitivních.
Začátkem jara 2008 jsme již měli jasno v tom, jak bude naše nová společnost vypadat, jaké služby a v jaké kvalitě bude nabízet, a pro jaké klienty bude pracovat, ale to bylo vše. Scházel kapitál, nebyly kanceláře a také to „nejdůležitější“ název. Když dnes zájemcům o „firemní mytologii“ vyprávím o naší značce, většinou získají dojem, že je produktem nějakých sofistikovaných strategických úvah a nikoliv pár dnů hledání v česko-latinského slovníku a ověřování dostupnosti doménových jmen.
Kreativní proces a Ádova destilace loga Cognito.
Nápady jsme si s Adamem vyměňovali po Skypu a ke každému alespoň trochu slušnému názvu, který v ideálním případě také něco skutečného znamenal, jsme hledali volné domény. Z jednoho z mých, popravdě trošku recesistických nápadů, který spočíval v překladu názvu „Známá firma“ do latiny, vzešel název „Cognita“, což Adam vzápětí upravil na úderněji znějící „Cognito“. Bylo to jednoduché až blbé, takže jsme tušili, že se to lidem bude líbit. 27. 3. 2008 jsem zaregistroval doménu cognito.cz a agentura se začala probouzet k životu.
Celý duben jsme sháněli vhodné prostory, až jsme náhodou objevili pěkné kanceláře asi 50 metrů od mého bytu, 200 metrů od studentského privátu, na kterém přebýval Petr Janů i Petr Kašpar, a 500 metrů od Ádova mamahotelu. To zaručovalo, že budeme v práci prakticky pořád.
Další shodou okolností se hned naproti kancelářím nacházela, a stále nachází, brněnská imitace Mouline Rouge, což dalo společně s počátečním chaotickým systémem řízení vzniknout legendě o Cognito, jako o druhém největším bordelu v Brně. Dnes to samozřejmě neplatí, neboť jsme v tomto ohledu již jasná jednička.
Vysoká úroveň čistoty na pracovišti u nás byla vždy na prvním místě.
Co se vstupního kapitálu týče, řeknu jen tolik, že bez dobrých kamarádů, kteří vám věří celkové ekonomické situaci navzdory, bychom zde dnes nebyli. Díky Tome, vím, že to s námi a speciálně se mnou nebylo lehké.
Naše 4 stoly se ve stometrových kancelářích dimenzovaných na předpokládaný raketový růst (pokud jste v této větě nepostřehli jemný náznak ironie, tak dodatečně upozorňuji, že tam prostě je) poněkud ztrácely. Své pevné místo měl jen Zdenda Mazanec a hlavní PHP developer Míša Sedlář, ostatní byli nuceni alternovat. Opět však zasáhlo štěstí, neboť se mi již během prvního týdne fungování firmy podařilo přesvědčit v té době největšího českého, a dnes již pod tlakem Ikea a čínské konkurence zkrachovalého, výrobce kancelářského nábytku, firmu Interiér Říčany, že si má nechat web a eshop udělat u nás. Částečným barterem jsme se tak dostali k dalším 6 kouskům velice kvalitních stolů, které toho k dnešnímu dni zažili a přežili již skutečně hodně.
Přes prázdniny jsme pracovali jak na prvních zakázkách, tak i na vlastním webu. Adam vydestiloval logo, CI a design webu, já dnem i nocí tvořil texty a upřesňoval firemní strategii a kodex. Obojí odolalo času, a i když je dnes design tohoto webu již notně okoralý a většina textů na dnešní dobu šíleně ukecaná, 4 základních principy definované v létě 2008 se nijak nezměnily:
Dnes bych to napsal bez toho Ne, Ne, Ne na začátku, ale na obsahu bych nezměnil nic. Stejně tak nebudeme měnit naši nemístně veselou žlutou firemní barvu. Každého alespoň dopředu varuje s jakými šílenci má tu čest. Ve shodě se 4. bodem kodexu u nás totiž nikdy nevíte, zdali ještě hladíte po vlasech pěknou blondýnku, kterou jste pozvali na kafe, nebo prstem přejíždíte po žluťoučkém sršním zadečku. Jisti si můžete být pouze tím, že vás to nenechá chladnými.
Stále objevujeme nové možnosti využití našeho loga.
Slibný rozjezd se začal na podzim poněkud zadrhávat, vyprchalo také prvotní nadšení a euforie. Všechny média byla plná negativního sentimentu a poplašných zpráv o hroutících se národních ekonomikách, takže firmy utahovaly kohoutky v očekávání blížící se apokalypsy. Nové zakázky se nehrnuly, splatnosti vystavených faktur se prodlužovaly až za hranici únosnosti, firemní rozpočet se potácel od výplaty k výplatě a v mém případě, jakožto majitele společnosti, od jednoho bez výplatního měsíce k druhému.
Okolo vánoc to šlo buď vzdát anebo se zatvrdit a říci si, že kvalitní práce bude mít na trhu vždy své místo, krize nekrize. Řekl jsem si, že Cognito není hračka, kterou bych mohl erbenovsky odhodit jako kohouta do kouta, ale projekt, který stůj co stůj dotáhnu do cíle. Vyplatilo se. Pozvolna, měsíc za měsícem, s vydatnou podporů kamarádů, Tome, ještě jednou dík, se začala karta obracet a v létě 2009 jsme již mohli zvednout hlavu a začít se rozhlížet po větších zákaznících.
Na trhu se o nás začalo vědět, respektive ani ne tak o nás, jako o výsledcích a kvalitě naší práce a tak jsme nenuceně začali naplňovat naše firemní motto. Odhalovali jsme světu nové značky i nové pohledy na značky staré a při tom zůstávali tak trochu incognito.
S rostoucí popularitou projektu se pojí narůstající návštěvnost, do hry začínají vstupovat různé analytické nástroje, sám Google navštěvuje web ča...
Rok se s rokem sešel a v pražském Cubexu se konal další ročník konference Brand Management. Loňský rok se nesl v duchu ekonometrie, dat a Les Bine...
Do marketingového klubu Cognito přestoupili dva hvězdní hráči – Martin Veselský a Simona Matúšková. Žluto-modrý dres oblékají od konce srpna a ryc...
