V dnešní době každý potřebuje web pro svůj byznys, koníček nebo pro klub přátel žehu. A pokud si ho neumí sám vytvořit, tak ho poptá. Web se dá blbě udělat a stejně tak hodně blbě zadat. Web vám může udělat drahá agentura, ale i sousedovic malý Mirek, který už si nějaký ten blogísek upotil sám. Nebo vám ho dnes může komplet napsat umělá inteligence. Pro zadavatele je těžké najít optimálního dodavatele, správně mu popsat svou představu a definovat cíle, které se mají kontrolovat. Skvělou zprávou je, že když zadavatel neví, může najít útěchu v literatuře.
Knih opravdu není nikdy dost a knih pro zadavatele webu je opravdu málo. V češtině skoro žádná. Možná právě proto před nedávnem vyšla kniha 75 tipů, jak si říct o web z vydavatelství Computer Press.
Dnes a denně se účastníme výběrových řízení, v nichž je součástí vizuálního stylu i návrh homepage. Homepage ale není plakát, není to ani logo nebo aplikace vizuálního stylu na merch firmy. Web (jehož je homepage součástí) má nejprve nějak fungovat. Jeho vizuální interpretace je sice důležitá, ale podružná. Takže pokaždé, když máme navrhnout homepage bez výzkumu a testování kvůli výběrovému řízení, nás píchne u srdíčka.
Kniha od autorů Jakuba Goldmanna, Martina Kopty a Josefa Platila je tvořena jako stručná brožura přímo pro zadavatelé webu. Vyšla pouze v papírově formě a je plná obrázků, ilustrací a schémat od Kateřiny Čápové a studia Ginger&Fred. Textu není mnoho. Na první pohled to možná vypadá trochu ošizeně, ale pak vám dojde, pro koho je určena. Pro zadavatele malých webů, kteří ji budou mít v práci na stole a v případě potřeby rychle nalistují to, co potřebují.
Na zadavatele se kniha dívá jako na tři skupiny – malý nebo střední podnikatel (v tomto případě majitel barbershopu), manažerka z korporace a referentka úřadu veřejné správy. A každý tip v knize je na boku rozveden konkrétními tipy pro každou skupinu zvlášť.
A každá kapitola, jak její název napovídá, rozebírá určitou část tvorby webu. Všimněte si, že design, je vlastně na předposledním, resp. posledním kroku. Pro zadavatele webu by měl být důležitější výzkum, koncept a dodavatelé, než to, jak se bude designovat.
V této části se potenciální zadavatel dozví, jak má o zadání přemýšlet. Jestli vůbec web potřebuje a nejde to nahradit např. sociálními sítěmi, co chce ovlivnit, naučí se prioritizaci a uvědomí si, že to všechno dělá pro své zákazníky, ne pro sebe nebo svého šéfa. V knize jsou představeny i základní způsoby výzkumu – jak výzkum od stolu, Value proposition canvas nebo Double diamond. V závěru kapitoly najdete malý slovníček pojmů, aby zadavatel rozuměl buzzwordům, které používají dodavatelé.
Proces je při návrhu také důležitý. Proto by měl být kladen důraz na to, že se nezačíná grafikou (mrk, mrk, výběrka). Vzhled webu by si zadavatel neměl ani představovat. Měl by postupovat krok za krokem a vstupem aktuálního kroku je výstup toho předchozího. Není potřeba se detailně zabývat webovými technologiemi, pokud opravdu nemají vliv na to, co dostane uživatel (mrk, mrk, někteří vývojáři). Co je však důležité, tak to, aby zadavatel neskončil ve vendor lock-inu se zapečenými daty v nějaké obskurní technologii. Na konci kapitoly zjistíte, jak by měl vypadat neprůstřelný brief pro dodavatele.
Část o konceptu rozebírá, jak k webu přistupovat. Web není tiskovina, která se vytvoří, a hotovo. Web je živý organismus, který pořád kontinuálně pracuje, a tedy i zastarává. Je potřeba si definovat cíle a ty měřit. Pokud to nestačí, zadavatel by měl něco změnit, protože jestli web neplní funkci, nedává moc smysl ho mít. Vždy jde víc o výkon webu, než jeho vzhled. Vzhled se vám nemusí ani líbit, důležité je, že vaši zákazníci jsou spoko. A prosím vás, hlavně nenuťte uživatele přemýšlet.
Nejspíš ta nejdůležitější část pro zadavatelé webu. Zjistíte, jak si správně vybrat – bude to agentura nebo jednotlivec? Dočtete se, jak poznáte, že dodavatel za to stojí, nevylámete si na něm zuby a nezruinujete si zbytky zdravého rozumu. Dost pomáhá si najmout třetí stranu jako experty a zbožíznalce, aby vás dodavatel neutáhl na vařené nudli. Opět důraz na vendor lock-in, který nemusí být nutně zlo, ale přistupovat byste k němu měli s informovaným souhlasem. A pozor! Zadavatel byste neměli vybírat jen podle ceny, protože se to může promítnout na kvalitě výstupů.
A už jsou tady omalovánky a barvičky. Vlastně jediná část tvorby webu, u které si každý myslí, že jí rozumí, protože na mu na to evoluce dala pár orgánů – oči. Nenechte se mýlit. Design je stejně technická záležitost jako napojení databáze nebo javascript měřících služeb. Zadavatel by si měl nechat udělat plán v podobě wireframů. Dům by se taky neměl stavět bez výkresů od architekta, tak proč by to u webu mělo fungovat? Nejdůležitější informace pro uživatele by měly být vidět hned, ne až za pět sekund supa dupa krásné celoobrázkové animace. Nezahlcujte se estetikou, chtějte UI systém, přístupné stránky a mobilní verzi, protože polovina provozu na internetu je z mobilu. Zapojte svůj základní vkus, ale nenechte se zaslepit. Změny vzhledu jen pro vás, jsou dost drahé změny.
Část nazvaná extra tipy, to je taková psychologická poradna po spuštění hotového webu. Protože ta ustavičná práce teprve začíná, aneb testovat, testovat, testovat a měřit, měřit, měřit. Co měříte, to má tendenci se zlepšovat. Dozvíte se, že web není operace srdce, vždycky se dá opravit. Zadavatel by měl o webu pořád přemýšlet a mít nápady, jak ho zlepšit. Spuštění by si měl rozkouskovat a tvořit po malých částech, uživatelé totiž nemají rádi velké změny. V části extra tipy jsou za nás dvě velmi důležité myšlenky – na straně zadavatele musí být někdo, komu na tom záleží (stává se, že někdo dostane tvorbu webu úkolem, ale nechce se o něj starat), a pak taky, že je dobré vědět, kdy přestat. To je ve knize ta úplně poslední rada, rada číslo 75.
Za podobnou literaturu jsme vděční, pokud je cestou k tomu, že zadavateli pomůže pochopit, co všechno znamená chtít a mít web. Osvěta je důležitá a pokud se víc a víc webů začne dělat pro uživatele a ne pro manželku pana továrníka, práce digitálních agentur i freelancerů bude zase o něco hezčí. Průměrný web stojí v dnešní době jako auto. Své auto si každý zákazník hýčká, před nákupem pečlivě vybírá a po nákupu ho opečovavá. Stejně by to mělo být i s webem a po přečtení této útlé knížky, to tak snad i bude.
Naše hodnocení: 75 hvězdiček. Za každý tip v knížce jedna.
S rostoucí popularitou projektu se pojí narůstající návštěvnost, do hry začínají vstupovat různé analytické nástroje, sám Google navštěvuje web ča...
Rok se s rokem sešel a v pražském Cubexu se konal další ročník konference Brand Management. Loňský rok se nesl v duchu ekonometrie, dat a Les Bine...
Do marketingového klubu Cognito přestoupili dva hvězdní hráči – Martin Veselský a Simona Matúšková. Žluto-modrý dres oblékají od konce srpna a ryc...
